Ahoj Mari, vítám tě u rozhovoru.
Ahoj, zdravím všechny příznivce florbalového klubu Sexmeralda.

Jak ses u nás vlastně ocitl?
Moje florbalové začátky v Sexmeraldě sahají zhruba 3–4 roky zpátky, kdy jsem objížděl letní turnaje. Mezi první patřily turnaje v Děčíně nebo Dobrušce. Následně jsem v klubu působil formou hostování a teprve letos v zimě jsme se domluvili na přestupu.

Většina hráčů u nás začínala právě na letních turnajích. U tebe mám ale pocit, že tě víc baví hra 5 na 5. Jak to máš?
Pokud se nepletu, Sexmeralda se zpočátku zaměřovala hlavně na letní turnaje, na které trénovala třeba i na Slavíčka, a až předminulý rok vznikl klasický tým pro hru 5 na 5. To jsem hodně ocenil, protože mojí silnou stránkou bylo vždycky běhání a to na menším hřišti nemůžu tolik využít.

A přesun to byl opravdu třaskavý. Skončil jsi v SK K2 a přešel k nám, z čehož máme samozřejmě velkou radost. Co tě k tomu vedlo?
S některými věcmi jsem se v mateřském klubu neztotožňoval a florbal mě přestával bavit. Potřeboval jsem nový impuls, něco, co mě nakopne. To mi právě dal přesun do Sexmeraldy, kde se potkávám s lidmi, kteří jsou mi blízcí i mimo hřiště. Dalším důvodem byl čas – pracuji v Brně a v tomhle ohledu je přístup Sexmeraldy, co se týče třeba tréninků, flexibilnější.

A začal tě florbal zase bavit?
To je těžká otázka. Aby mě florbal bavil, vždycky jsem potřeboval nějakou motivaci. Mám rád těžké zápasy, jako byl například ten poslední s Havířovem. Na druhou stranu už pro mě florbal není prioritou a často se v hlavě rozhoduju, jestli mi stojí za to strávit den v hale místo toho, abych byl venku nebo na horách.

Zmínil jsi zápas s Havířovem, který pro nás nedopadl dobře. Mně se ale naše hra líbila. Jak jsi ho viděl ty?
Do zápasu jsme šli jako papírově slabší tým. Soupeř měl na soupisce několik juniorů, myslím, že dokonce vicemistry ČR, a taky hráče z A týmu, kteří teď hrají finále play-off první ligy. Na hřišti to ale vůbec nebylo znát. Troufnu si říct, že jsme byli v 80 % času lepším týmem. Bohužel jsme dostali lekci z produktivity. Dalším faktorem byli rozhodčí, ke kterým se radši nebudu vyjadřovat – i to je mimochodem věc, která mi to „bavení se“ na hřišti moc neusnadňuje. I přes prohru ale vidím u týmu obrovský posun za poměrně krátkou dobu, hlavně ve florbalovém myšlení a pohybu na hřišti. Nemyslím si, že by někdo měl být z toho zápasu smutný – naopak je to skvělý základ, na kterém se dá stavět.

S produktivitou máme opravdu problém. Soupeře často přeběháme a přetlačíme, ale nedokážeme to přetavit v góly. Existuje na to nějaký recept?
To je pravda, s tím souhlasím. Ale s receptem na góly vám asi nepomůžu. Nikdy jsem nepatřil mezi hráče, kteří by v tomhle vynikali. Mojí silnou stránkou bylo vždycky fyzično. Ale kdyby to šlo, mohli bychom poprosit Máru Judase – třeba by se o nějaký recept podělil.

Když tým doladí tyhle detaily, kam až podle tebe může dojít? V jaké soutěži by mohl hrát na svém maximu?
Za poslední rok vidím u týmu obrovský progres. Největší problém této sezóny byl, že jsme se snad nikdy nesešli v plné sestavě. Kdyby ano, věřím, že bychom už teď dokázali postoupit do divize. A k otázce – myslím si, že až si všechno sedne a hráči se budou pravidelně scházet, není problém důstojně hrát divizi nebo národní ligu. Tým je mladý a má velký potenciál.

To od hráče, který byl součástí týmu hrajícího superligu, potěší. Na čem by měla Sexmeralda teď nejvíc zapracovat, aby se tam opravdu dostala?
Myslím si, že směr je nastavený dobře. Hlavní je neusnout na vavřínech. Pravidelně se scházet na trénincích v co největším počtu, pilovat detaily a nevzdávat to, i když se něco nedaří. Výsledky přijdou, o tom jsem přesvědčený. Nejdůležitější ale je, aby to hráče bavilo a nedělali to jen z povinnosti.

Takže příští sezóna bude postupová?
Věřím, že ano. Už je nejvyšší čas. Myslím si, že letošní sezóna byla potřeba, aby si tým sedl a nastavil nějaké návyky. Bylo by asi nerozumné tlačit na postup hned. Ale příští sezónu už není na co čekat. Kvalita na to určitě je. Tým si zaslouží hrát s lepšími soupeři, než jsou v regionální lize.

Děkuji ti za rozhovor, Marys.
Taky děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů jak na hřišti, tak v osobním životě.